Je prostě boží. Fakt boží. Slíma . Proč ona musí být tak krásná a já takový buřt. Jaké mám asi šance , že si mne vůbec začne všímat ? Sakra přestaň blouznit , říkám si . Tohle není tvůj level. Simča je krásná , dokonalá. Je pro tebe v nedostižných výškách. To bolí . Nemáš na to, slyším někde zevnitř mne samotného. Františku jsi tu s námi nebo v KFC ? Slyším z dálky hlas učitele Karoška. Macháček se řehtá tak, že se mu třese nagelovaná špička vlasů. Faty má asi druhý chod, rezonuje mi v hlavě jeho mutující hlas. Směje se i Slíma . Ach jo . Body minus. Barča Kunešová, která má asi o 6 kilo víc než já , se mne snaží utěšit. Je mi jasná její motivace. Nejde si zkrátka nevšimnout, že po mně jede. Spíš jsem na ni asi zbyl , řekl bych. Naštěstí zvonek ukončil mé trápení a okamžiky potupy. Poslední zvonění tohoto týdne. Tak čau v pondělí , slyším Barču . Zamručím něco jako souhlas, abych nebyl za nezdvořáka. Koutkem oka zahlédnu Slímu , jak se nese s Lucinou Daníčkovou ven ze třídy. Macháček je jim v patách a nevypadá to, že by jim vadil. Venku květnové páteční odpoledne . Teploměr šplhá k pětadvaceti a většina třídy míří do areálu minigolfu u koupaliště. Nemám to tam rád. Minigolf a jarní slunce jsou nemilosrdní soupeři. Nemůžu říct. že by mi tahle hra nešla, ale pohled na mne , jak funím při každém odpalu a utírám krůpěje potu z čela, asi není nic, oč by holky stály. O propocených koláčích na tričku nemluvím. Mám depku. Nikam nejdu . Ležím doma u Óčka se zalomeným krkem a tupě roluju posledních asi 25O postů na Instagramu. Samí krásní, hubení a štastní lidé . Tlustej nikdo. Jenom já na gauči tady a teď. Jdu to zajíst . Vždycky když mám blbou náladu , chytne mne žravá. Sýrové tyčinky, kofola, zbytek tiramisu od oslavy narozenin sousedky Kováčkové a sáček gumových medvědů navrch. Už nemám depku z krásných influencerů, ale sám ze sebe.
