Skip to content

Episode 2 – Sobotní ráno

Deprese trvá. Gumoví medvědi tentokrát účinkovali minimálně. V noci se mi zdálo , že jsem se Slímou na minigolfu . Byl jsem zábavný , vtipný a hlavně hubený . Slíma byla samý cukrblik a zdařile odrážela útoky ostatních holek, které se snažily  dostat do mé blízkosti . Zvlášť  iniciativně  si počínala Bětka.  Neustále se přede mnou natřásala tak, že mi její drdol narážel do nosu . Slíma na to , že vo co jí jako gou  a ať laskavě ranuje , odkud přišla. Bětka nasupeně poslala Slímu se zdviženým prostředníčkem někam. Nicméně útok byl odražen  a já  byl jen a jen Slímy.  Byl jsem štěstím  bez sebe.  V tom se z povzdálí ozval vrzavý zvuk dveří a slova „Franto okamžitě hleď vstávat , je půl jedenácté“, mne dostala zpět  do reality . Ach jo.

Se zalepenýma očima jsem usedl ke stolu, kde na mne čekala sobotní klasika . Tedy čtyři rohlíky a míchaná vajíčka.  Tupě jsem začal požívat jeden  rohlík za druhým, prokládaje  sousta  lžičkou žluté hmoty . Nálada se začala znatelně zlepšovat . U čtvrtého  rohlíku  jsem byl  zase ve formě.  „Kofola by nebyla?“, jsem ani nestačil doříct  a  už jsem ucítil otcovu ruku  za svým uchem . „Jestli  něco chceš , tak se laskavě zvedni  o podej si to sám . Ke všemu potřebuješ  stádo pohůnků“. Zazněla obligátní  věta. Po třech deci Kofoly mi bylo  již blaženě. Můj sen byl nanávratně v dáli  a já byl  zase Faty takový , jakého jsem znal. Širší dole než nahoře s krůpějemi potu a červenými tvářičkami. Zašklebil jsem se na sebe do zrcadla  s pastou mezi zuby. Upřímně ? Nebyl to pěkný pohled. Když jsem hledal vršek o zubní pasty, který mi kamsi zapadl, funěl jsem  jak lokomotiva. Už ho mám, ještě kousek.  Je pod vanou mrzák. S vypětím  sil jsem se k němu dostal , ale už jsem nemohl zpět . „Mamííí“, zavolal jsem  a vtom se odněkud ozval praskavý zvuk . Byly to moje trenýrky . Byl jsem na dně . Čtyři rohlíky a vejce jsou vniveč.  Jsem  zase na dně. Takhle to dál  nejde.